Milan Kopecký

Dveře aneb Pane, vy jste náhoda!

Když vás opustí manžel a uteče za jinou, která je mladší než jeho vlastní dcera, když vlastní dcera začne mít touhy odpoutat se od „rodinného krbu“ a zkusit si sou vlastní cestu, když se vám práce stává rutinou a všichni kolem ní nezajímavou nutností, když máte pocit, že všechny sousedky vás tupě sledují, když už jen pouhý pohled na chlapa ve vás vyvolává potřebu něčeho zbytečného – pak se může zdát, že váš život zrovna nestojí za moc. Zbývá vám ještě mnoho: například naděje, protože ta nikdy neumře dřív než my.

Evě Boučkové se toto všechno stalo. Muž zmizel a její dcera odchází každý večer na rande... Jednoho večera se ozve zaklepání na dveře. Jakýsi muž hledá paní Boučkovou. Jako záminku si bere cosi úředního, ale ve své podstatě přišel randit. To je chvíle, kdy se Boučková dostane pomalu do varu.

Nejdříve si s ním vyřídí všechny účty se všemi muži svého života, pak jej střídavě odhání od dveří, aby posléze spolupracoval na jeho proniknutí do bytu, neb dcera odnesla nejen své, ale i její klíče. Mísí se v ní naštvání na mužské pokolení s touhou s někým si povídat, s někým plánovat třeba příští víkend…pro někoho existovat. Až do půlnoci randí Boučková přes své zamčené dveře.

„Dveře aneb Pane, vy jste náhoda!“ je úsměvná, konverzační komedie o naději. O naději pro kterou není podstatný věk, a kterou nemohou zastavit ani zamčené dveře od bytu.