ALASDAIR BOUCH (GB)

Nedělní večer na Malé scéně ve Valašském Meziříčí bude patřit písničkám Alasdaira Bouche

Na Malé scéně za oponou v Kulturním zařízení města Valašského Meziříčí bude nedělní večer patřit britskému písničkáři Alasdairu Bouchovi. Koncert začíná v 19.30.  

Kořením rock´n´rollu jsou hudebníci a zpívající autoři, kterým se někdy říká chuligáni s kytarou. Nic se o nich nedočtete ve společenských rubrikách, nejsou zajímaví pro bulvár a jejich fotografie zpravidla nenajdete ani na titulních stránkách hudebních časopisů. Většina z nich žije na nekonečném turné, jezdí v odřených autech od klubu ke klubu, hrávají záři reflektorů na velkých festivalech i v přítmí malých hospod, a vytrvale pro sebe hledají kus země zaslíbené…

Nahrávají a někdy i koncertují s proměnlivými skupinami, ale většinou svým posluchačům zpívají sami za sebe. Jejich texty jsou všednodenní poezií prašných cest a levných hotelů, jejich písničky, výkřiky radosti, hněvu i bolesti, láskyplná vyznání i hořké zpovědi, patří k té pravdivější části současné hudební scény.

Svým způsobem k nim patří také Alasdair Bouch, písničkář z Velké Británie. V roce 2006 přijel na měsíc do Čech. Zamiloval si atmosféru Prahy a možná tu našel, co jinde neměli. „Historie, literatura, film, lidé i krajina..., v součtu je tu dost důvodů k tomu, abych zůstal,“ říká charismatický muž s kytarou, ve werichovsky „rozšlápnutých“ kovbojských botách s jiskérkami v očích, které se usmívají z pod neodmyslitelného klobouku.

Alasdair Bouch zatím vydal čtyři alba. Po akustické desce First Person Singular (2010) následovala k pop-rocku směřující kolekce Second Hand Lullaby (2011), a ve stylu old schoolového rhythm & blues, při vzpomínce na Raye Charlese, pak nahrál třetí album Third Time Lucky (2013). Zatím poslední sérii nahrávek nabídl posluchačům na stříbrném kotouči pod názvem Go Forth! (2014).

V lehkém zjednodušení lze říci, že jeho písně mají blízku k životu, někdy jsou trochu romantické, jindy dost syrové. Titulní píseň třetí desky Third Time Lucky je například o pocitech bezdomovce, o chudobě a životě na dně. „Inspiroval mně jeden víkend v Irsku, kdy jsem neměl, kam složit hlavu,“ vysvětluje Alasdair Bouch. „Spal jsem na ulici a byl to jeden z nejbídnějších zážitků v mém životě. Pršelo, neměl jsem spacák ani pokrývku, a byl jsem z té situace hodně nešťastný. Nerad na to vzpomínám, ale o dvacet let později jsem o tom napsal písničku, která dala název celému albu. Je to čistá ironie,“ vypráví zpívající autor.

Alasdair je zručný kytarista, hraje i na harmoniku, načtyřikrát se na svých deskách projevil osobitý autor a jednoznačně výborný zpěvák. Dobře se orientuje v hudbě druhé poloviny minulého století a snadno tu najde inspiraci k vlastní výpovědi. Rozhodně ty původní zdroje nevykrádá. Netváří se, že vynalezl rhythm & blues a jeho nahrávky jistě nejsou retrográdní. Jenom cítí a ctí jak tu americkou tradici, tak i britský vklad do neklidného vývoje moderní hudby. Písničkářova dosud vydaná alba jasně vyznačují širokoúhlý prostor jeho talentu. Písničky sice rozdělil podle nálady, formy a obsahu do čtyř tématických celků, ale ty různorodé skladby často vznikají souběžně. A kdyby se jako autor a interpret už nikam stylově neposunul, z toho co dosud naznačil, by dokázal vytěžit další čtveřici zajímavých alb a na koncertech bavit své posluchače do poslední kapky potu ještě pěkných pár let.

Karel Prokeš